Co s ní?

Jsme malá rodinná, s jediným dítětem, tříletou holčičkou. Bydlíme v brněnském paneláku, naštěstí na jednom z konců města, kousek od polí. A náš byt má slušný balkon. To je naše aktuální výbava. Auto nemáme, nemůžeme si zajet někam dál do lesů. Jsem naštěstí ještě na rodičovské dovolené a manžel může pracovat z domova, což je oboje aktuálně velká výhoda. Hlavně pro něj (a pro nás vlastně taky, je to skutečný živitel). Pro mne to znamená držet dítě od zamčeného pokoje od 10h ráno do 20h večer. Pauzy na hraní s tatínkem máme vždy po jídle a patří jim i večery. 

Bylo mi řečeno, že bych mohla přemýšlet, co bych mohla v současné chvíli pro lidstvo udělat a jediné, co mne napadá (šít neumím), je sdílet svou situaci a naše nápady, co doma děláme – třeba to někomu pomůže nebo si předáme inspiraci. V první řadě chci a musím napsat i to, že jsem chvílemi paralyzovaná strachy a nejistou, lijáky myšlenek a nesoustředěním. Vždycky jsem byla ‚katastrofický‘ typ a teď to žiji. Už minulý rok byl u mne náročný a napřed mne napadlo, že mne současnost dorazí. A zatím nedorazila ?, jenom došla a ta minulost byla v něčem to vlastně dobrá průprava. Nic mne sice neodradí od toho, abych se občas stresovala, trochu si probrečela třeba na záchodě, ale právě teď píšu něco, co mi aktuálně dává smysl a o něčem, co nám doma dělá radost (alespoň většinou).

Jsem profesí učitelka klavíru. Pocházím z rodiny všestranné výtvarnice a táta byl velmi zručný foukač skla, řemeslník s láskou ke svému materiálu. Sama jsem po konzervatoři vystudovala mimo jiné i Učitelství estetické výchovy pro střední školy a chci vás tedy motivovat, že některé podněty můžete brát jako impuls od poučeného laika. Současná situace totiž na mnoha rovinách nahrává rozvoji jedné z lidských stránek, která patří mezi velmi ceněné – rozvoji kreativity.

Princip přeloženého otisku, tedy původně, potom vymalované pomocí molitanového kousku namáčeného do barvy.

Musíme se vypořádat s mnoha nezvyklými situacemi naráz. Musíme pracovat s tím, co máme a nemůžeme si jen tak dojít něco koupit do papírnictví a i drogerii si dvakrát rozmyslíme. Tady jsou nějaké mé typy, jak se s tím pereme u nás doma.

První rada zní: Založte si doma větší krabici na přírodniny. Pokud se dostanete ven kamkoliv ke stromům, trávě a keřům nebo prostě ven, doneste si domů cokoliv, co potkáte. Kameny, ulity, klacíky, kůru, staré kaštany, skořápky od ořechů, suchý list… Jednak tohle děti fakt strašně moc baví hledat, ale i vás překvapí, kolik nového uvidíte. Nebo jak jinak se na ty známé věci budete dívat. Nehledejte krásné kameny, malé děti často věci nehodnotí z naší pozice krásy. Ještě je zajímají předměty samy o sobě. Hledejte s nimi, dívejte se pod nohy… pomáhá to být myslí koncentrovaný na něco jiného – to je aktuálně další benefity. Kromě toho – držet v ruce proutky z keře, které si pak dáte doma do vázy a ozdobíte pentlemi (nebo zbytky vánočních stužek) na Velikonoce – to je neskutečně příjemný pocit. A zkuste si i pohladit nebo obejmout strom, čerstvý lístek na keři (jsou fakt příjemně svěží na dotek!) a ti odvážnější a šťastnější si mohou ochutnat jarní sedmikrásku nebo donést domů mladé kopřivy na sušení (detox, železo, čištění dýchacích cest) nebo jarní nádivku.

Druhá rada: Doma máte víc, než si myslíte. Staré hadry a látky (můžete s nich udělat jednoduché panenky a z nich divadlo, vycpáváte jen hlavičku a zas na to stačí stará látka, děravé ponožky…). U malých batolátek je nechte všechno zkoumat, dívejte se, jak předměty používají, testují, nezajímá je funkce (stěrka nebo cedník), klidně z toho bude klobouk, kočárek pro medvídka nebo…. prostě jen věc na ožužlání.

Uprostřed je obrys velkého ptáka, kterému jsme nalepily barevné peří.

Máte špejle, možná zátky od vína, ruličky od toaletního papíru nebo alobalu. Máte vatu? Alobal, obaly od čokolády (jsou skvělé na kuličky, které se dají navlékat), plastová brčka (relikt neekologické doby), modelínu? Voskovky? Staré časopisy a noviny? Lepidlo? Vodovky nebo tempery? Nebo dokonce prstové barvy? Sádru? Potravinářská barviva? Možná i bavlnky ze šití, různé provázky, barevné papíry? Kelímky? Míčky různých tvarů a velikostí? Bambule, knoflíky? Krabice od bot a další odpadkový karton? Půlka z toho by stačila. A asi máte doma dost jiných specifických předmětů. Teď nadchází ta kreativní chvíle. Co by se s tím tak dalo dělat? Lze to nějak spojit? Obtiskávat, formovat? Házet? Kutálet? Pinkat? Porovnávat (teplotu, hrubost, délku, tvar, barvu…)?

Nejjednodušší je zkusit nápady točit kolem aktuálního ročního období, svátků, výzdoby a tradic. Případně vzít oblíbené pohádky nebo postavy, příběhy, písničky, aktivity a s nimi spojit nový nápad. My máme třeba krabici, do které děláme něco k danému ročními období, vždy po troškách doplňujeme. Byla to zasněžená krajina s Betlémem a teď je to jarní zahrada s květy z omalovaných šnečích ulit. Na podzim to byl podzimní les se zvířátky vystříhanými z časopisu Puntík.

Podzimní krabice
Jarní krabice, ještě určitě něco přibude.

Výborná věc jsou časopisy, noviny a reklamní letáky. Vystřihujte nebo vytrhávejte (cvičíte jemnou motoriku) všemožné obrázky, lepte z nich koláže (šetřete si čistý papír a lepte na krabice od bot, staré noviny nebo cokoliv jiného vhodného). Nebo založte výukový šanon s tématy – Velikonoce, jaro, jarní květiny, ptáci, založte herbář. Dohledávejte na internetu, vařte si bylinné odvary. Tématy mohou být také cizí země, zelenina a ovoce, recepty, hrady a zámky a další místa k cestování i do ciziny, živly (voda, vzduch…), dopravní prostředky, sporty, značky aut, barvy, roční období, počasí, hygiena, různé barvy vlasů, materiály (beton, dřevo…), lidská obydlí (od roubenky k hradu)… k tomu všemu najdete hodně materiálů, budete překvapeni, a lze se společně s dítětem dost nového naučit. V každém věku.

Šanon, každá stránka je jiná, témata jsou daná tím, jaké máme dostupné obrázky. Šanon si opakovaně prohlížíme, jsou tam i některé jednoduché hry.

Uspořádejte koncert pro plyšáky. Nemáte doma hudební nástroje? Fakt ne? Vařečky a hrnce máte. Ale máte i trochu čočky či rýži a nějakou skleničku nebo kelímek s víčkem (lékovku?). Víte, že pěnové puzzle nebo zvířátka do koupele fakt dobře vržou? Že jinak zní ťukání propisek o sebe a ťukání dvou vařeček? A co vařečka a kelímek? Mačkané noviny zas hezky šustí. Z ruličky od alobalu lze s jedním hřebíčkem, kladivem, nalámanými špejlemi a hrstí rýže vytvořit dešťovou hůl. No, pokud se na to necítíte, můžete vždycky pustit CD nebo YouTube a tančit s plyšáky – to taky dobře uvolňuje stres a dá se u toho celkem i vařit.

Ze sádry a barev lze vytvořit křídy a kreslit po balkoně. Návody najdete na internetu.

Dobrá hra pro kluky i holky je vytvořit na dlažbě dráhu z modelíny (mantinely) a brčkem jimi prohnat míček nebo papírovou kouli. Mimochodem, nejlépe se z koberce čistit plastelína šamponem. Domácí plastelína jde uvařit z mouky, návodů je online vícero. Když už máte modelínu, skvěle se na ní trénuje krájení příborovým nožem. Víte, že každé duplové zvíře má svůj otisk? A obtisky vidličky a dalších předmětů. Vidličkou se dá také malovat do barvy. 

Hlavonožec z modelíny

Z kartonů můžete vystřihnout vajíčka a připravovat jarní výzdobu. Karton využijete na provlékání a vyšívání, které baví i kluky – nakreslíte tvar (srdce, zvíře nebo jen linky) a proděravíte (hřebíčkem, grilovací jehlou…). Lze tak učit i zavazování bot nebo jen uzlu. Plastová brčka se dají nastříhat na malé kousky a navlékat z nich korále nebo náramky. Korálky uděláte z alobalů, když dítěti dovolíte napichovat jehlou.

Vykrajování, krájení a “kreslení” modelínou

Pokud máte semínka, zasijte je do ulit nebo ulity omalujte. Nebo oboje ?. My raději voskovky, ale tempery a prstové barvy jsou taky fajn.

Šnečí ulity jsme nejprve důkladně umyly (v koupelně bez ponožek a s náhradním tričkem), usušily na balkoně a nakonec je dcera barvila voskovkami.

Další inspirace najdete na  Pinterestu, ale pro mne tam jsou mnohé aktivity příliš organizované, dcera na to moc neslyší. Pokud vás něco z toho, co píšu, oslovilo, budu ráda, pokud ne, je to vlastně úplně jedno. Držte se a já to zkusím taky!

PS. Věnec v úvodu je na slaměném podkladu, má filcové (můžete použít papírové) kytičky, dítě trochu vystřihovalo a hlavně nadšeně zapichovalo špendlíky.

Smysl věcí, věci smyslů

Co je estetické poznávání a jak zapadá do poznávacích procesů a aktivit člověka? Jak souvisí s všímavostí a mindfulness? Jak jej můžeme jako rodiče prakticky zužitkovat ve výchově svých dětí a vůbec v našem životě? Co nás mohou v tomto ohledu naučit děti? Lekce a aktivity jsou určeny pro dospělé posluchače se speciálním přihlédnutím k rodičům malých dětí. Malé děti jsou ovšem vítány, stejně jako posluchači jakéhokoliv věku se zájmem o téma.

LEKCI NAJDETE zde. Samotné video trvá zhruba hodinu, ale můžete si jej pustit kdykoliv během následujících pěti dní. Jen je třeba se do systému přihlásit, svoje přihlášení po shlédnutí lekce a materiálů můžete opět jednoduše zrušit. Pokud by Vás zaujalo prostředí Školy v pyžamu nebo byste věděli, komu tento projekt přímo doporučit, určitě neváhejte! A stejně tak neváhejte, pokud Vás zaujaly aktivity stránky Učíme se.

  • Lektor: Petra Zmeškalová
  • Typ: Trenažér
  • Pro koho: rodiče malých dětí, zvídaví prarodiče, ostatní 14+
  • Datum: bude k dispozici 27. – 30.5.2020
  • Místo: proběhne ONLINE
  • Cena: ZDARMA

Problematické slučování ZŠ Botanická a ZŠ Staňkova

Dne 25.2. 2020 se v jídelně Sportovního gymnázia Ludvíka Daňka uskutečnilo další setkání s rodiči týkající se plánovaného slučování ZŠ Botanická a ZŠ Staňkova. Této schůze se účastnili zástupci kraje (JMK), městské části Královo Pole (MČKP) i ředitelé všech tří zainteresovaných subjektů.

ZŠ Botanická je v budově gymnázia v nájmu (jejím vlastníkem je Jihomoravský kraj a zmíněné gymnázium). V r. 2018 proběhla mimo jiné stavební úprava sociálního zařízení na gymnáziu, které si kvůli existujícím normám vyžádalo rozsáhlejší prostorové řešení a to spolu s dalšími stavebními pracemi spustilo současnou lavinu nepříjemností. Důvody ředitele gymnázia podle reakcí chápou i rodiče ZŠ Botanická a rozumí jeho motivaci i jednání z pozice ředitele. Ten potřebuje adekvátní prostory nejen pro žáky, ale i pro své pedagogické a nepedagogické zaměstnance. Co se jeví z pozice rodičů jako problematické je výsledné řešení a cesta k němu.

ZŠ Botanická je škola se sportovním zaměřením a jako takovou ji vyhledávají rodiče z celého Brna, škola vychází vstříc zájmům svých žáků například  při tvorbě rozvrhu. ZŠ Botanická vyrostla ve školu, která dokázala naplnit svůj specifický program a přitáhnout ty, kterým nejlépe vyhovuje. Prostě fungující celek.

Požadavek na navrácení pronajímaných prostor přitom vykrystalizoval v řešení, které počítá s tím, že škola během příštích sedmi let úplně ukončí činnost. V září 2020 by měli nastoupit poslední prvňáčci a každý rok tak odejde jedna třída (ZŠ Botanická má 7 ročníků a do 8. a 9. děti odchází jinam). Několikrát na schůzi padlo, že sloučení bude čistě administrativní – ZŠ bude mít jiné jméno a stane se detašovaným pracovištěm ZŠ Staňkova. ZŠ Staňkova je také škola se specifickým profilem, která především nabízí výuku dětí cizinců, má své zkušenosti s podporou sportovních aktivit a samozřejmě jazykového vzdělávání. Nicméně prostorově by ZŠ Botanická přijmout nemohla, ale postupným útlumem, kdy zůstane každá škola ve své dosavadní budově, to možné na onu přechodovou dobu 7 let bude.

Jenže zde stále zůstává fakt, že jedna ze škol zanikne. Na setkání se ozývaly otázky nejen na to, jak bude ředitelka ZŠ Staňkova řešit například ubývající úvazek zejména učitelů druhého stupně související s postupnou redukcí tříd. Rodiče dále upozorňovali i na to, že zřejmě dojde k odchodu žáků, ať už z důvodu toho, že mladší sourozenec nastoupí na jinou ZŠ a nebude pro rodiče možné vozit děti do škol na různá místa nebo kvůli nejisté budoucnosti školy (minimální počet žáků ve třídě je stanoven na 17). Samozřejmě zaznívaly oprávněné obavy o to, že dojde k rozbití stávajícího učitelského kolektivu.

Největší rozhořčení ale způsobil fakt, že se rodiče cítili být odstaveni od hledání řešení – zástupkyně rodičů ze školní rady upozornila na fakt, že zástupce MČKP na společných jednáních o problému mlčel, i když jednání na radnici probíhala velmi intenzivně od podzimu. Podle vyslechnutých vyjádření byl přitom problém ZŠ Botanická projednáván úředníky na nějaké úrovni již minimálně předchozí dva roky a zhruba 8 let se tento problém opakovaně vynořoval. Z dotazů z publika a odpovědí na ně je zřejmé, že se příliš neuvažovalo o možnosti najít pro školu náhradní prostory a zcela určitě neproběhl žádný pokus umožnit škole hledat své působiště v jiné městské části. Argument, že MČKP chtěla zachovat školu pro spádové děti, je v tomto ohledu lichý, protože školu navštěvuje poměrně malé procento spádových žáků (asi jedna třetina) a velkému počtu žáků a rodičů naopak stojí škola za to, aby dojížděli. V případě, že by škola našla nové působiště v jiné části města, dojížděli by královopolští žáci tam a zdá se, že by to bylo akceptovatelné řešení, pokud by to umožnilo zachovat stávající kolektiv a chod školy. Samozřejmě, není jednoduché takový objekt vhodný pro školu najít. Nicméně rodiče žáků ZŠ Botanická nyní mají (snad oprávněný) pocit, že taková snaha byla rovnou zamítnuta a tedy nebylo pro najití optimálního řešení učiněno ze strany MČ a kraje dost. Reakci jednoho z rodičů můžete vidět na videoblogu Life mom Lucy

Zástupci MČ zdůraznili, že i po zrušení ZŠ Botanická bude pro spádové děti stále ve školách v MČ KP dostatek místa a že do budoucích zhruba šesti let je důležité se zabývat kapacitami středních škol, protože poroste počet absolventů ZŠ. Na základní školy v Králově Poli musí být přednostně přijímáni spádoví žáci a tak dosavadní číslo cca 30% přespolních může být v budoucnu nižší. Od stolu a tabulek tu tedy žádný větší problém nemáme.

Kdyby ovšem problémem a starostí rodičů bylo pouze to, zda své dítě umístí na dostupnou ZŠ. Jenže  v současné době už tomu tak není a rodiče i žáci mají na školy i další požadavky. Ty se týkají profilace škol, jejich prostředí, shody programu školy a požadavků žáků a rodičů. Podle MČKP tyto věci řeší soukromé a vesnické školy, které nabízí alternativní programy a není v moci MČ toto řešit. Nicméně se zdá, že poptávka po opačném přístupu – tedy po přístupu, který umožní pestřejší programovou nabídku už základního a snad brzy i středního vzdělávání – poroste a bude třeba hledat možnosti, jak vznik takové nabídky umožnit. Takové úvahy a trendy by měly nejen MČ, ale celé Brno a JMK mít na zřeteli při tvorbě svých koncepčních dokumentů týkajících se vzdělávání a začít dotace a finance plynoucí do školství chápat jako investice s dobrou a trvalou návratností.

Learning How To Learn

Znáte MOOC? Massive Open Online Courses, tedy ve velkém množství všem dostupné kurzy online, většinou pořádané nějakou univerzitou a často i těmi špičkovými, nabízí další možnost, jak na sobě pracovat. A je jedno, zda jste zrovna v Brně nebo v Reykjavíku. Některé kurzy jsou zdarma, jiné placené a ceny jsou různé, ale mnohdy velmi dostupné. Po absolvování kurzu si můžete zažádat o certifikát, který bývá placený. Před několika lety jsem se vyhecovala a jeden z těch kurzů zdarma jsem si prošla a bylo to skvělé rozhodnutí! A nejen proto, že jsem měla možnost diskutovat s lidmi z celého světa, kteří ve stejném běhu kurzu byli se mnou. Kurz stavěl na velkém množství poznatků z oblasti neurologie, fungování mozku, psychologie apod. Vše bylo vysvětleno maximálně srozumitelně i pro úplné laiky, aniž by šlo jen o vágní informace. Nevím, jak kurz vypadá aktuálně, stále se na něm pracuje, ale jako inspiraci pro vás jej zde zmíním. Najdete jej na coursera.org a jmenuje se Learning How To Learn.

Edit 9. 12. 2021: Krásné vysvětlení, co je to MOOC, najdete – sice v angličtině, ale za to s obrázky – na webu courseforme.com. Mrkněte, třeba vás to teď v zimě zaujme. Nebo v době karantény 🙂