Nápady pro malé školáky – 2. část

Dnes se kromě prvouky a angličtiny zastavím nad tématem našeho běžného pracovně-školního dne. Rovnou můžu zmínit, že u nás žádný den není tak úplně běžný. Máme velké množství scénářů a stále se s novým režimem sžíváme. Naší výhodou může být, že potřebujeme zajistit pouze jedno dítě. Na druhou stranu ale o to více může strádat v sociální oblasti, protože k sobě momentálně nemá parťáka v podobném věku. My oba s manželem máme práci, kde se funguje i v této době, což považuji za velké štěstí a jsem za to vděčná, ale samozřejmě to klade nároky na celou rodinu a organizaci. Muž pracuje na směny, takže dva týdny chodí do práce brzy ráno a vrací se celkem brzy po obědě, jeden týden chodí na odpoledne, takže dopoledne je se synem a pak jde do práce a je velká pravděpodobnost, že se ten den už nepotkáme (což syn často nenese dobře, protože tatínek je teď nejlepší a maminka nestačí). Já mám výhodu plného home office, zkráceného 30 hodinového úvazku a poměrně flexibilní pracovní doby (ačkoli když potřebuji telefonovat s lidmi z Indie a Velké Británie, případně z Kanady, je to poměrně zajímavé plánování). Takže náš cíl je co nejvíce zachovat pracovní dobu a poté se věnovat synovi.

Díky nepravidelnostem je každý týden trochu jiný. Každý den ale dodržujeme pravidlo zapsat do školního Deníku činností. Tam si syn píše, čemu školnímu se ten který den věnoval. Využíváme nabídky školy na online výukové ukázky a občas se rveme o místo s ostatními, protože ukázky se zdají být oblíbené, ale může na ně jen omezený počet dětí. V nabídce bývá čtení s předvídáním (děti se snaží předpovědět, co bude dál), pamětní či pátrací hra, angličtina atd. Každý týden uvádí škola jiné téma, kterého se dotýkají i jednotlivé ukázky.

Co se týče pravidel a režimu doma, jsme domácnost, která plně využívá technologie a elektroniku a neomezujeme v jejím využívání ani syna. Syn má od 6. narozenin svůj mobil a na něm má své hry a sleduje často Youtube. Občas něco sdílí se svými blízkými přes Whatsapp apod. Obvykle tedy i jeho den začíná s mobilem. Vím, že téma mobilů a počítačů v rukách dětí je celkem kontroverzní a o to více mám také chuť sdílet naše dosavadní zkušenosti s neomezováním elektroniky u dítěte, resp. s faktem, že nemáme žádný vyhrazený limitovaný čas ani tyto věci nezakazujeme. Vycházíme z povahy naší výchovy, kdy se snažíme pouze poskytnout informace a dále je na dítěti, jak s nimi naloží (ve většině případů). Je tedy pravdou, že v době karantény tráví syn pravděpodobně daleko více času u svého mobilu (případně u televize, kde má přístup na Youtube). Tím, že v tomto ohledu nemáme limity ani zákazy a příkazy, není problem se synem domluvit na jiné činnosti.

Stará, ale zábavná – hra kdo co proč

Abych tedy přešla konkrétně ke školním činnostem, momentálně se snažíme fungovat tak, že vytvoříme nabídku činností a programu a domlouváme se kdy a jakým způsobem na tom budeme pracovat. Nebudu lhát, některé dny se syn učí víceméně sám, tzn. činnosti, které si sám vybírá, lze vykázat jako školní práci, ale některé dny se nám nedaří zařadit téměř nic ze školních osnov, na čem by byl syn ochoten dobrovolně pracovat. I proto se zejména na dobu, kdy s mužem oba pracujeme, poslední dny snažíme vytvořit synovi takovou nabídku činností, na kterých může pracovat sám bez naší pomoci. Domluvili jsme se (resp. toto jsme určili), že si každý den z této nabídky vybere aspoň dvě činnosti, na kterých bude pracovat.

V nabídce je Geotrio, kde máme startovací sadu s úkoly z různých oblastí – matematika, angličtina, český jazyk,… Úkolem je vždy najít trojici souvisejících obrázků a podle toho vytvořit trojúhelník na desce s kolíčky. Dále známková hra (o které jsem psala už v předchozím článku), sešit s předepsanými státy, kam může doplňovat hlavní města a tím si trénovat psaní psacím písmem, pracovní sešit do prvouky (který mě jenou zaujal v knihkupectví, tak jsem ho koupila), anglické kartičky na přiřazování čísla a jeho anglického názvu, barev, fráze (dostali jsme na tisk ze školy), nově vyrobená pomůcka na zlomky, atlasy a mapy. V Tescu mají poslední poměrně zajímavou nabídku vzdělávacích knih, tak jsem koupila nyní velice oblíbené hádanky, Zeměpisný atlas zvířat a Velkou knihu experimentů. Zeměpisný atlas zvířat jsem synovi zařadila také do této nabídky. Ve volných chvílích jsem vyrobila domino na slovní druhy. Syn se na něm také podílel, když pomáhal vymýšlet různá slova dle zadaných kritérií. Naše domino je můj výmysl, ale zjistila jsem, že se svým nápadem nejsem vůbec originální a taková domina již existují, a to dokonce přímo na metodickém portálu RVP.  Naše domino je ale větší a různorodější.

Domino

Plánuji nabídku trochu měnit, nicméně máme snahu upřednostňovat činnosti, při kterých si syn procvičuje psaní psacím písmem. V případě potřeby také občas přikročíme k povinné aktivitě, kde není na výběr. Bývá právě psaní, kde určíme konkrétní úkol (např. napsat 5 hlavních měst do sešitu, kam jsem vypsala státy). Naší snahou tedy je vytvořit synovi prostředí, ve kterém se může sám do určité míry vzdělávat a může tedy pracovat ve stejné době, kdy pracujeme my. Odpoledne se všichni těšíme na to, že budeme trávit čas společně pohybem nebo společenskými hrami a ne jen lítat kolem povinností. Do toho musíme zajistit nám všem jídlo a nějak aspoň trochu udržovat domácnost v chodu.

Náš den

Náš den tedy vypadá nejčastěji tak, že dopoledne pracujeme a syn velkou část toho času stráví u televize a mobilu a nějakou část u školní práce nebo na ukázkách. Někdy si v práci udělám pauzu na syna, abych s ním chvíli pobyla a pak se k práci vracím a o to déle pak pracuji. Po poledni (jak mi pracovní schůzky dovolí) si dáme oběd, pak ještě pracuji a mezitím dorazí domů muž. Obvykle pak se synem hraje oblíbenou hru Brno šalinou a pak jdou ven. Já buď ještě pokračuji v práci a nebo jdeme všichni, případně jeden z nás řeší oběd na další den. Snažíme se tyto dny vařit jídlo minimálně na dva dny dopředu, ale i tak se tak ve čtvrtek stává, že dojdou suroviny i nápady a čas něco uvařit dopředu. Takže pak improvizujeme. Večer, když se opět sejdeme doma, tak obvykle dořešujeme školu a na čem ten den syn pracoval, hrajeme hry, které lze také považovat za vzdělávací a pak se ukládáme ke spánku. Každý den ale vypadá trochu jinak, takže úplně typický průběh je nemožné přesně popsat.

V týdny, kdy má muž odpolední, ráno tráví čas se synem, případně vařením rychlého oběda, kolem 13h opouští domov a já ještě asi 1-1,5 hodiny pracuji. Tu dobu si syn tráví po svém. Pak se synovi mohu věnovat. Tyto týdny jsou pro nás uspořádáním asi jednodušší, protože je tam celkově větší prostor věnovat se jak škole, tak dalším činnostem společně.

I přesto, že se snažíme udělat nabídku takovou, aby bylo možno pracovat samostatně, často syn vyžaduje minimálně naši přítomnost, nejlépe aktivní zapojení do činnosti, proto tedy většinu nakonec děláme spolu.

Nyní se tedy konečně dostávám ke konkrétním činnostem, tentokrát v oblasti prvouky a angličtiny.

Prvouka

V naší škole obvykle funguje nějaké téma, kterým se zabývají všichni a pak individuální témata a činnosti, na kterých děti pracují v rámci připraveného prostředí. V prvouce je nyní hlavním tématem jaro. Využili jsme nabízejícího se pokusu nechat vyklíčit semínka, která máme doma. Při procházce venku jsme také natrhali různé luční kytky a teď je lisujeme, abychom si následně mohli vyrobit herbář (mimochodem i zde se dá pak využít prostor pro procvičení psacího písma). Kytičky hledáme v maličkém atlasu kytek, který jsem našla doma, ale bude třeba si některé najít na internetu, protože náš skromný atlas mnoho z nich nezná.

Téměř každý víkend společně vyrazíme na výlet a kocháme se přírodou. Kromě snahy o poznávání rostlin, která tedy syna moc nebere, mluvíme o životním prostředí, o důležitosti vody, stromů, kyslíku, včel a dalších živočichů pro náš život. Také pozorujeme drobné živočichy, které po cestě potkáváme.

Cestou nás potkala housenka

Jak jsem zmínila výše, Tesco v dobách zavřených obchodů skýtalo některé zdroje pro učení. Oblíbenými se u nás staly hádanky na cesty “Vtipně a důvtipně”. Postupně jsem se vracela do obchodu pro další díly, když ten předchozí už znal syn téměř nazpaměť. Je tam pro něj asi přesně taková úroveň informace, která syna zajímá.

Našimi běžnými domácími činnostmi se snažím nějakým způsobem přiblížit tématům školním. Nedávno jsme společně upekli chleba (obvykle peču sama), když tématem bylo od zrna k chlebu.

Zeměpis je synova oblíbená oblast, jak je vidět v předchozích řádcích a fotkách. Od vlajek a hlavních měst jsme přešli na slepé mapy. Synovu vášeň pro zeměpis se snažíme maximálně podporovat a stavět na ní a občas ji využijeme i k seznámení s jinými tématy. Příkladem je Hitlerova dálnice, kde jedna z učitelek popisovala historii a ukazovala, kudy měla dálnice vést. Syn má také na svém mobilu několik aplikací a zeměpisných her. Nejvíce ale všechny zaujala hra Světová geografie, kde je opravdu velké množství zajímavostí.

Jednoznačně nejhranější hrou u nás je Brno šalinou, vydaná těsně před vánoci 2019. Díky ní si syn pamatuje už snad všechny trasy brněnských linek a je tedy schopen orientovat se ve svém okolí s byl by schopen se dostat sám domů v případě, že by se ztratil. Hra zapadá do prvouky, do okruhu poznávání okolí svého bydliště.

Pro samostatnou práci nabízíme doplňovačky z pracovního sešitu do prvouky, zmíněného výše. Syna také baví online tesy na webu Umíme fakta.

Angličtina

Co se týče angličtiny, můj názor je, že nejlépe se ji dítě učí, když je jen prostředkem k jinému cíli. Za ideální považuji, když má dítě možnost interagovat s někým anglicky mluvícím. U nás by ta možnost byla, ale bohužel jen se mnou, což není pro syna moc zajímavé a motivační, když se mnou se domluví česky. Tudy tedy cesta nevede.

Při mém ročním pobytu v Irsku, kde jsem pracovala jako au-pair, jsem si sama na sobě zažila, jak se člověk nejpřirozeněji učí jazyk. Byla to skvělá zkušenost, kterou si budu navždy pamatovat. Učila jsem se stejně, jako dítě a pochopila tak mnohé legrační věci, které se nám někdy s dětmi stávají, když použijí nějaký výraz, který je v jejich slovní zásobě nový a ještě úplně plně nechápou jeho použití. Měla jsem šanci zjistit, že v první fázi je člověk schopen porozumět věcem z kontextu, ale některým konkrétním obratům či výrazům nerozumí (slovo, fráze, věta). Postupně jak se situace opakují, začne více rozumět i výrazům, ale sám ještě neví, jak je ve větě správně použít. A se správným uměním použití pak ovládá plně daný výraz. K tomuto způsobu učení se angličtiny mi velice pomohlo, že moji angličtinu nikdo nehodnotil. Nemusela jsem se tedy bát, že když udělám chybu, dostanu pokárání či špatnou známku. Cílem bylo zapadnout do tohoto cize mluvícího prostředí a nějak se dokomunikovat. Tuto motivaci považuji za nejefektivnější motivaci k učení.

S učením cizích jazyků v českém prostředí mám problém v tom, že se obvykle lpí na gramatice a slovíčkách, ale člověk nakonec není schopen rozumět rodilému mluvčímu a už vůbec není schopen vést dialog nebo se nějak domluvit, obvykle proto, že se bojí, že špatně skládá větu. Sama o sobě má angličtina velkou výhodu, že na základní domluvení se stačí znát slovíčka a pár základů – přítomný, budoucí, minulý čas a jak složit otázku. S tímto si člověk může velice dobře vystačit. Důležité je ale rozumět. Proto si myslím, že nejlepším pomocníkem je zejména poslech a videa, která dítě baví, doplněný o interaktivní části – hru a posléze potřebu domluvit se nějak na základních věcech.

Syn se s angličtinou poprvé setkal u mě, ale trochu aktivněji při používání elektroniky. Barvy, čísla a abecedu se naučil komplet z mobilu. Abecedu dokonce dříve anglicky než česky a v předškolním věku se pak přeučoval na českou verzi, což bylo velice zajímavé sledovat a pomáhat mu v tom. Jednu dobu nám také jeden televizní dětský kanál fungoval jen v angličtině, což se nám moc líbilo. Jen jakmile ho přepli do českého jazyka, syn začal odmítat sledovat ho v angličtině, což je pochopitelné.

Anglická hra v telefonu

Po dobu naší domácí výuky děláme angličtinu spíše nahodile a mojí snahou je udělat ji velice interaktivně a s porozuměním základním pokynům. Hráli jsme například hru na zastávky autobusů (zapojení hry s auty mívá obvykle úspěch), kde každou zastávku představoval nějaký předmět z domácnosti. Např. láhev, zubní kartáček, zubní pasta, papír, tužka, atd. Já jsem dávala pokyny v angličtině, na jakou zastávku má syn dojet. Ve škole nám věnovali hru anglické dobble, kterou pravidelně hrajeme.

Plánovala jsem, že budeme každý den hodinu mluvit jen anglicky. To se nám ale nepodařilo nikdy plně aplikovat, zřejmě kvůli načasování angličtiny do podvečerních hodin, kdy obvykle řešíme provozní záležitosti. Syn opět začal sledovat anglická videa (frčí u nás Sonic the hedghog), což podporuji. Jak jsem psala výše, vnímám to jako první fázi, tedy, snahu o porozumění. Syn se teď také často ptá na různá slovíčka a překlady. Před pár dny také dostal k narozeninám dlouho očekávanou herní konzoli Nintendo. Moje radost byla velká, když jsem zjistila, že je pouze v angličtině, takže se nám stalo dalším zdrojem anglického jazyka a tedy i učení.

Využíváme možností školních online ukázek, kde se propojuje angličtina s tématem týdne. Volbu účasti ale nechávám na synovi, takže nechodí na všechny.

Jak je zřejmě vidno z výše popsaného, neprobíhá u nás výuka angličtiny nijak organizovaně. Snažím se syna angličtinou obklopovat, protože to považuji za nejlepší způsob učení.

Závěrem

Nástup dětí do školy se blíží mílovými kroky. Ne všechny děti nastoupí, a nikdo neví, co bude na podzim, a kdy se nám všem budou zkušenosti ze zavřených škol hodit. Přeji Vám, ať je pro Vás i vaše děti učení radostí, ať máte učitele, kteří umí děti motivovat, a ať je chod Vaší domácnosti v těchto zamotaných dobách plynulý a pohodový.

Nápady pro malé školáky

Uběhly tři týdny, co žáci opustili školní lavice a škola se přesunula na delší dobu domů. Nevím, jak u vás, ale my se s novým režimem stále sžíváme a hledáme cesty, jak skloubit práci, domácnost a k tomu ještě školu a to vše za stálé přítomnosti dítěte. Následující řádky bych ráda věnovala činnostem a nápadům, které děláme my. To však nutně neznamená, že vám budou vyhovovat stejné činnosti. Každé dítě má jiné zájmy. Berte tedy naše činnosti pouze jako inspiraci, jak lze využít individuální zájmy každého dítěte k rozvíjení školních znalostí.

Naší hlavní snahou je následovat dítě a podporovat jeho zájmy. Na ty se snažíme nabalovat další aktivity tak, aby se díky svým zálibám přirozeně učilo.

Syn je momentálně v první třídě. Jeho velkým zájmem jsou auta, vlaky, doprava obecně, společenské hry, youtube, pobyt venku. Tyto činnosti se u nás denně opakují, ale jejich podoba se vyvíjí v čase.

Hra s auty jako příležitost k učení

Asi před rokem jsme si téměř denně hráli s auty a vláčky. Postupně z toho u nás vykrystalizovaly dvě hlavní činnosti. Hra s vlaky, kdy jsme si postavili dřevěnou dráhu s mnoha zastávkami a každý jsme měli svůj vlak. Vlakům jsme určovali časy odjezdů. Z toho vzniklo dopočítávání kolik minut zbývá do odjezdu. Takto se syn naučil v necelých 6 letech odčítat, nejdříve v rámci dané hodiny a pak i přes celou s respektováním 60 minutového intervalu (např. když hodiny ukazovaly 9:57 a vlak měl odjíždět v 10:02).

Vlaková zastávka

S auty jsme si hráli na autobazar. Na malou tabuli syn křídou psal akce na různá auta a ty nám prodával. Nejdříve byly ceny blízké cenám angličáků, takže se pohybovaly v řádech desítek, maximálně stovek korun. Postupně ale přešel k cenám reálných aut a hru jsme zdokonalovali, až jsme si vytvořili cenovky a peníze z papíru. Jsou to jakékoliv částky (jako 20 000, 80 000, 150 000, 500 000…). Když syn prodává svá auta, někdy jich kupujeme více, procvičuje sčítání, a často mu nedáme přesnou částku, piluje odčítání. Tyto hry syn vydržel hrát hodiny (tedy lépe řečeno až do odpadnutí rodičů ? ).

Nabídka autobazaru

Kolem sebe slyším podobné zážitky, u některých jsou to auta, u jiných se podobné věci děti učí na tématu dinosaurů, zvířat, domácího tvoření atd.

Naše bankovky

Naše škola doma

A jak u nás nyní probíhá škola doma? Musím přiznat, že je to dost chaotické, nicméně si bereme inspiraci z různých zdrojů (kterých je teď mimochodem k dispozici opravdu velké množství) a nabízíme synovi. Na některých činnostech se domlouváme se synem, že je uděláme, i když nepatří úplně do jeho zájmů. Jsou ale z oblasti, o které je dobré vědět a tedy se jí aspoň dotknout a postupně pak informace nabalovat. Nebo jsou to oblasti, které se na začátku nemusí zdát zajímavé, ale můžou se chytit postupem času. Navíc, jako asi většina z nás, máme témata daná školou, kterými bychom se měli zabývat, takže ta se snažíme zařazovat. Konkrétně se inspirujeme na internetu, využíváme online aktivity, mobilní hry a aplikace, kamarády a jejich nápady a samozřejmě zdroje, které nám nabízí škola. Jako mnozí, i my někdy zapínáme pořad UčíTelka a když nás něco zaujme, navazujeme na to činnostmi doma.

Co se týče školních povinností, ihned po uzavření škol jsem učinila dva kroky, abychom mohli spolu doma pokračovat v aktivitách první (a někdy i jiné) třídy.

Za prvé jsem si zjistila a posléze i ověřila s třídní učitelkou, na které aktivity bychom se měli soustředit, abychom naplnili požadavky pro splnění první třídy. Zde je asi důležité podotknout, že syn chodí do Montessori školy, takže ŠVP je daný rámcově v souladu s RVP a je možné činnosti a aktivity posouvat mezi 1.-3. ročníkem dle aktuálních možností a zájmů dítěte. Nicméně i naše škola se víceméně drží obvyklých cílů, jako klasické školy. Děti tedy v prvním a druhém ročníku pracují především na zvládnutí trivia (čtení, psaní psacím písmem, počítání) a prvouky (která se v pojetí montessori pedagogiky skrývá pod činnostmi kosmické výchovy).

Druhým krokem, který jsem udělala ještě před vyhlášením karantény bylo, že jsme se se synem stavili v papírnictví, kde si syn vybral šanon, který bude sloužit výhradně ke sběru produktů našeho domácího vzdělávání. Ano, pojem domácí vzdělávání není v kontextu nucené domácí školy úplně správný. Ale úmyslně jsem ho zde použila, protože přesně takto jsem se rozhodla to pojmout. Jako naše domácí vzdělávání.

V souladu s komunikací se synovou třídní učitelkou jsme zhodnotili, že v rámci splnění požadavků pro první ročník je vhodné se zaměřit zejména na psaní. Nutno podotknout, že máme štěstí, že syn už nastupoval do školy s tím, že plynule četl a sčítal i odčítal pamětně v řádech stovek a jednodušších tisíců (zřejmě díky autům ? ). Takže si v tomto ohledu můžeme dovolit poměrně velkou volnost a opravdu zaměřovat pozornost jinam. Nicméně ani tyto činnosti nevynecháváme, pouze nabízíme takové, aby se znalosti pokud možno upevňovaly a prohlubovaly.

Ačkoli jsou činnosti vzájemně dost provázané a obvykle se dítě při jedné činnosti učí i jinou dovednost, pokusím se je roztřídit podle oborů. A ještě dodám, že téměř každý den nám tam přibyde něco nového právě díky inspiraci a i nápadům a úkolům ze školy.

Matematika

Prvních pár dní syn využíval zejména online aplikace, jako je www.matika.in, ze školy jsme dostali ještě další online zdroje, Škola s nadhledem a Matematika pro nejmenší (ale je jich jistě ještě daleko víc). Dále syn hraje občas mobilní hru Matemág a Pavučiny, kde se uplatňuje Hejného metoda. Obě hry jsou moc povedené a umí vtáhnout.

Jak už jsem zmínila, oblíbenou synovou zábavou bylo hraní s auty. Tak k tomu jsme se poslední dny také opět vrátili. Rádi hrajeme společenské hry, kde se počítá, jako Kamionem po Česku a Slovensku nebo Monopoly. Čas od času syn sám přijde, ať mu napíšu nějaké příklady na papír.

Kamionem po Česku a Slovensku

V neposlední řadě si občas zahrajeme násobící hru, kde se háže 2 kostkami a hozená čísla se mezi sebou násobí a označí se příslušný počet políček čtverečkovaného papíru. Hra je pro dva a více hráčů a cílem je zabrat co největší území.

Násobící hra

Včera jsme také dostali od školy domů jednu z montessori pomůcek, která se dá vyrobit i v domácích podmínkách – Známkovou hru, se kterou lze sčítat a odčítat velká čísla, ale také s její pomocí lze názorně zobrazit násobení a dělení. Tato pomůcka navazuje na jinou a lze ji použít pro děti, které už mají propojenou představu konkrétního množství s číslem.

Známková hra

Čtení

Čtení u nás probíhá přirozeně, nečteme slabikář ani jiné zdroje určené pro učení se číst. Nejčastěji čteme v rámci hraní společenských her, samostudia jiných předmětů nebo při písemné komunikaci s jinými lidmi. V době, kdy se syn učil číst, měli jsme nachystanou aktivitu od www.oskola.czobrazkové skládanky s popisem .

Čtení je u nás běžnou denní součástí, proto ho nepotřebujeme řešit zvlášť, aspoň tedy v rámci požadavků pro první třídu.

Scrabble junior

Psaní

Psaní psacím písmem je ta činnost, kterou syn nevyhledává a ve které je oproti běžným prvňákům pozadu. Proto jí zde, stejně jako doma, budu věnovat značnou pozornost. Mnozí prvňáci jsou pravděpodobně už mnohem dál, nicméně i přesto doporučuji následující řádky přečíst. Věřím, že mohou sloužit jako inspirace, jak lze přistupovat k obtížnějším tématům. Ale jak tedy z neoblíbené činnosti udělat zajímavou? Obvykle platí, že zajímavá je činnost tehdy, když je prostředkem k nějakému chtěnému cíli. Také je potřeba myslet na to, že lépe se dítěti staví na základech, které už má a o které se může opřít a věřit si. Vnímám, že s psaním to není jinak. U nás se dlouhou dobu budoval zmiňovaný základ. Syn se nejdříve učil písmena rozpoznávat – tedy číst. Tato fáze v našem případě trvá už několik let, ve školce už na psací písmena narážel. Později jsem začala syna obklopovat psacím písmem, aby viděl, že je součástí běžného života a měl tedy potřebu se o něj zajímat v rámci potřeby porozumění světa kolem nás. Nyní téměř bezpečně přečte školské vzorové psací písmo (rozuměj musela jsem své psaní výrazně zpomalit a soustředit se opět na velice čitelnou formu ? ).

Psaní na mazací tabulku

Po uzavření škol děti dostaly domů písanky, nějaké máme navíc vlastní, takže zdrojů k procvičování je dost. Nicméně jsme zjistili, že písanky prostě nejsou u nás oblíbené a syn je dělá v podstatě z donucení. Cestu jsme ale objevili a nyní syn píše s radostí v podstatě každý den. Jak? Pozorováním. V písance syn téměř vždy vyplnil pouze tu část, kde je písmeno předtištěné k obtahování. Zbytek úspěšně ignoroval. Tak mne napadlo předepisovat celá slova a soubory slov a dát synovi příležitost je obtahovat. V pořadu UčíTelka jeden den probírali tvrdé, měkké a obojetné souhlásky. Syna téma zaujalo a okamžitě chtěl vyrobit stejné pomůcky (viz foto). Ten den toho napsal velké množství, protože téměř všechny kartičky, které jsme spolu připravili, po mě obtáhl propiskou. Od té doby jsme pokračovali v podobném duchu a využívali všemožné možnosti naší domácnosti, jako vyškrabávací papírky, kam syn napsal svá první dobrovolná psací písmena. V posledních dnech má největší úspěch mazací tabulka, na kterou se píše fixem. Z obtahování se stalo samostatné psaní. V porovnání s běžnými prvňáky může vypadat synovo psaní hrozivě, ale vhzledem k tomu, že některá písmena nikdy nepsal odděleně a souvisleji píše teprve poslední týden, hodnotím pokroky jako obrovsky viditelné a těším se, kam se posune za další týdny a měsíce. Věřím, že se podařilo překonat tu nejnáročnější počáteční fázi úplného tápání “jak na to” a posouváme se do fáze zkoumání.

Tvrdé, měkké a obojetné souhlásky – inspirace z pořadu UčíTelka

 Co bude příště

Příště vám napíši naše nápady pro prvouku a angličtinu, a jak vypadá náš běžný pracovně-školní den.

Learning How To Learn

Znáte MOOC? Massive Open Online Courses, tedy ve velkém množství všem dostupné kurzy online, většinou pořádané nějakou univerzitou a často i těmi špičkovými, nabízí další možnost, jak na sobě pracovat. A je jedno, zda jste zrovna v Brně nebo v Reykjavíku. Některé kurzy jsou zdarma, jiné placené a ceny jsou různé, ale mnohdy velmi dostupné. Po absolvování kurzu si můžete zažádat o certifikát, který bývá placený. Před několika lety jsem se vyhecovala a jeden z těch kurzů zdarma jsem si prošla a bylo to skvělé rozhodnutí! A nejen proto, že jsem měla možnost diskutovat s lidmi z celého světa, kteří ve stejném běhu kurzu byli se mnou. Kurz stavěl na velkém množství poznatků z oblasti neurologie, fungování mozku, psychologie apod. Vše bylo vysvětleno maximálně srozumitelně i pro úplné laiky, aniž by šlo jen o vágní informace. Nevím, jak kurz vypadá aktuálně, stále se na něm pracuje, ale jako inspiraci pro vás jej zde zmíním. Najdete jej na coursera.org a jmenuje se Learning How To Learn.

Vzdělávání jako součást života

Vzdělávání jako součást života – to je název jednoho z kurzů, který zdarma nabízí vzdělávací portál Seduo.cz. Tento dvouhodinový kurz skutečně stojí za to, abyste si na něj udělali čas. Lekce si můžete pouštět postupně, můžete se k nim vracet a tempo tak přizpůsobit svému času a chuti. Využijete určitě i stručně a přehledně zpracované materiály pod kurzem.  https://www.seduo.cz/vzdelavani-jako-soucast-zivota.