Uběhly tři týdny, co žáci opustili školní lavice a škola se přesunula na delší dobu domů. Nevím, jak u vás, ale my se s novým režimem stále sžíváme a hledáme cesty, jak skloubit práci, domácnost a k tomu ještě školu a to vše za stálé přítomnosti dítěte. Následující řádky bych ráda věnovala činnostem a nápadům, které děláme my. To však nutně neznamená, že vám budou vyhovovat stejné činnosti. Každé dítě má jiné zájmy. Berte tedy naše činnosti pouze jako inspiraci, jak lze využít individuální zájmy každého dítěte k rozvíjení školních znalostí.
Naší hlavní snahou je následovat dítě a podporovat jeho zájmy. Na ty se snažíme nabalovat další aktivity tak, aby se díky svým zálibám přirozeně učilo.
Syn je momentálně v první třídě. Jeho velkým zájmem jsou auta, vlaky, doprava obecně, společenské hry, youtube, pobyt venku. Tyto činnosti se u nás denně opakují, ale jejich podoba se vyvíjí v čase.
Hra s auty jako příležitost k učení
Asi před rokem jsme si téměř denně hráli s auty a vláčky. Postupně z toho u nás vykrystalizovaly dvě hlavní činnosti. Hra s vlaky, kdy jsme si postavili dřevěnou dráhu s mnoha zastávkami a každý jsme měli svůj vlak. Vlakům jsme určovali časy odjezdů. Z toho vzniklo dopočítávání kolik minut zbývá do odjezdu. Takto se syn naučil v necelých 6 letech odčítat, nejdříve v rámci dané hodiny a pak i přes celou s respektováním 60 minutového intervalu (např. když hodiny ukazovaly 9:57 a vlak měl odjíždět v 10:02).
S auty jsme si hráli na autobazar. Na malou tabuli syn křídou psal akce na různá auta a ty nám prodával. Nejdříve byly ceny blízké cenám angličáků, takže se pohybovaly v řádech desítek, maximálně stovek korun. Postupně ale přešel k cenám reálných aut a hru jsme zdokonalovali, až jsme si vytvořili cenovky a peníze z papíru. Jsou to jakékoliv částky (jako 20 000, 80 000, 150 000, 500 000…). Když syn prodává svá auta, někdy jich kupujeme více, procvičuje sčítání, a často mu nedáme přesnou částku, piluje odčítání. Tyto hry syn vydržel hrát hodiny (tedy lépe řečeno až do odpadnutí rodičů ? ).
Kolem sebe slyším podobné zážitky, u některých jsou to auta, u jiných se podobné věci děti učí na tématu dinosaurů, zvířat, domácího tvoření atd.
Naše škola doma
A jak u nás nyní probíhá škola doma? Musím přiznat, že je to dost chaotické, nicméně si bereme inspiraci z různých zdrojů (kterých je teď mimochodem k dispozici opravdu velké množství) a nabízíme synovi. Na některých činnostech se domlouváme se synem, že je uděláme, i když nepatří úplně do jeho zájmů. Jsou ale z oblasti, o které je dobré vědět a tedy se jí aspoň dotknout a postupně pak informace nabalovat. Nebo jsou to oblasti, které se na začátku nemusí zdát zajímavé, ale můžou se chytit postupem času. Navíc, jako asi většina z nás, máme témata daná školou, kterými bychom se měli zabývat, takže ta se snažíme zařazovat. Konkrétně se inspirujeme na internetu, využíváme online aktivity, mobilní hry a aplikace, kamarády a jejich nápady a samozřejmě zdroje, které nám nabízí škola. Jako mnozí, i my někdy zapínáme pořad UčíTelka a když nás něco zaujme, navazujeme na to činnostmi doma.
Co se týče školních povinností, ihned po uzavření škol jsem učinila dva kroky, abychom mohli spolu doma pokračovat v aktivitách první (a někdy i jiné) třídy.
Za prvé jsem si zjistila a posléze i ověřila s třídní učitelkou, na které aktivity bychom se měli soustředit, abychom naplnili požadavky pro splnění první třídy. Zde je asi důležité podotknout, že syn chodí do Montessori školy, takže ŠVP je daný rámcově v souladu s RVP a je možné činnosti a aktivity posouvat mezi 1.-3. ročníkem dle aktuálních možností a zájmů dítěte. Nicméně i naše škola se víceméně drží obvyklých cílů, jako klasické školy. Děti tedy v prvním a druhém ročníku pracují především na zvládnutí trivia (čtení, psaní psacím písmem, počítání) a prvouky (která se v pojetí montessori pedagogiky skrývá pod činnostmi kosmické výchovy).
Druhým krokem, který jsem udělala ještě před vyhlášením karantény bylo, že jsme se se synem stavili v papírnictví, kde si syn vybral šanon, který bude sloužit výhradně ke sběru produktů našeho domácího vzdělávání. Ano, pojem domácí vzdělávání není v kontextu nucené domácí školy úplně správný. Ale úmyslně jsem ho zde použila, protože přesně takto jsem se rozhodla to pojmout. Jako naše domácí vzdělávání.
V souladu s komunikací se synovou třídní učitelkou jsme zhodnotili, že v rámci splnění požadavků pro první ročník je vhodné se zaměřit zejména na psaní. Nutno podotknout, že máme štěstí, že syn už nastupoval do školy s tím, že plynule četl a sčítal i odčítal pamětně v řádech stovek a jednodušších tisíců (zřejmě díky autům ? ). Takže si v tomto ohledu můžeme dovolit poměrně velkou volnost a opravdu zaměřovat pozornost jinam. Nicméně ani tyto činnosti nevynecháváme, pouze nabízíme takové, aby se znalosti pokud možno upevňovaly a prohlubovaly.
Ačkoli jsou činnosti vzájemně dost provázané a obvykle se dítě při jedné činnosti učí i jinou dovednost, pokusím se je roztřídit podle oborů. A ještě dodám, že téměř každý den nám tam přibyde něco nového právě díky inspiraci a i nápadům a úkolům ze školy.
Matematika
Prvních pár dní syn využíval zejména online aplikace, jako je www.matika.in, ze školy jsme dostali ještě další online zdroje, Škola s nadhledem a Matematika pro nejmenší (ale je jich jistě ještě daleko víc). Dále syn hraje občas mobilní hru Matemág a Pavučiny, kde se uplatňuje Hejného metoda. Obě hry jsou moc povedené a umí vtáhnout.
Jak už jsem zmínila, oblíbenou synovou zábavou bylo hraní s auty. Tak k tomu jsme se poslední dny také opět vrátili. Rádi hrajeme společenské hry, kde se počítá, jako Kamionem po Česku a Slovensku nebo Monopoly. Čas od času syn sám přijde, ať mu napíšu nějaké příklady na papír.
V neposlední řadě si občas zahrajeme násobící hru, kde se háže 2 kostkami a hozená čísla se mezi sebou násobí a označí se příslušný počet políček čtverečkovaného papíru. Hra je pro dva a více hráčů a cílem je zabrat co největší území.
Včera jsme také dostali od školy domů jednu z montessori pomůcek, která se dá vyrobit i v domácích podmínkách – Známkovou hru, se kterou lze sčítat a odčítat velká čísla, ale také s její pomocí lze názorně zobrazit násobení a dělení. Tato pomůcka navazuje na jinou a lze ji použít pro děti, které už mají propojenou představu konkrétního množství s číslem.
Čtení
Čtení u nás probíhá přirozeně, nečteme slabikář ani jiné zdroje určené pro učení se číst. Nejčastěji čteme v rámci hraní společenských her, samostudia jiných předmětů nebo při písemné komunikaci s jinými lidmi. V době, kdy se syn učil číst, měli jsme nachystanou aktivitu od www.oskola.cz – obrazkové skládanky s popisem .
Čtení je u nás běžnou denní součástí, proto ho nepotřebujeme řešit zvlášť, aspoň tedy v rámci požadavků pro první třídu.
Psaní
Psaní psacím písmem je ta činnost, kterou syn nevyhledává a ve které je oproti běžným prvňákům pozadu. Proto jí zde, stejně jako doma, budu věnovat značnou pozornost. Mnozí prvňáci jsou pravděpodobně už mnohem dál, nicméně i přesto doporučuji následující řádky přečíst. Věřím, že mohou sloužit jako inspirace, jak lze přistupovat k obtížnějším tématům. Ale jak tedy z neoblíbené činnosti udělat zajímavou? Obvykle platí, že zajímavá je činnost tehdy, když je prostředkem k nějakému chtěnému cíli. Také je potřeba myslet na to, že lépe se dítěti staví na základech, které už má a o které se může opřít a věřit si. Vnímám, že s psaním to není jinak. U nás se dlouhou dobu budoval zmiňovaný základ. Syn se nejdříve učil písmena rozpoznávat – tedy číst. Tato fáze v našem případě trvá už několik let, ve školce už na psací písmena narážel. Později jsem začala syna obklopovat psacím písmem, aby viděl, že je součástí běžného života a měl tedy potřebu se o něj zajímat v rámci potřeby porozumění světa kolem nás. Nyní téměř bezpečně přečte školské vzorové psací písmo (rozuměj musela jsem své psaní výrazně zpomalit a soustředit se opět na velice čitelnou formu ? ).
Po uzavření škol děti dostaly domů písanky, nějaké máme navíc vlastní, takže zdrojů k procvičování je dost. Nicméně jsme zjistili, že písanky prostě nejsou u nás oblíbené a syn je dělá v podstatě z donucení. Cestu jsme ale objevili a nyní syn píše s radostí v podstatě každý den. Jak? Pozorováním. V písance syn téměř vždy vyplnil pouze tu část, kde je písmeno předtištěné k obtahování. Zbytek úspěšně ignoroval. Tak mne napadlo předepisovat celá slova a soubory slov a dát synovi příležitost je obtahovat. V pořadu UčíTelka jeden den probírali tvrdé, měkké a obojetné souhlásky. Syna téma zaujalo a okamžitě chtěl vyrobit stejné pomůcky (viz foto). Ten den toho napsal velké množství, protože téměř všechny kartičky, které jsme spolu připravili, po mě obtáhl propiskou. Od té doby jsme pokračovali v podobném duchu a využívali všemožné možnosti naší domácnosti, jako vyškrabávací papírky, kam syn napsal svá první dobrovolná psací písmena. V posledních dnech má největší úspěch mazací tabulka, na kterou se píše fixem. Z obtahování se stalo samostatné psaní. V porovnání s běžnými prvňáky může vypadat synovo psaní hrozivě, ale vhzledem k tomu, že některá písmena nikdy nepsal odděleně a souvisleji píše teprve poslední týden, hodnotím pokroky jako obrovsky viditelné a těším se, kam se posune za další týdny a měsíce. Věřím, že se podařilo překonat tu nejnáročnější počáteční fázi úplného tápání “jak na to” a posouváme se do fáze zkoumání.
Co bude příště
Příště vám napíši naše nápady pro prvouku a angličtinu, a jak vypadá náš běžný pracovně-školní den.
