Archiv autora: administrator

Martina Henderson

Martina je otevřená tomu, abyste ji kontaktovali v případě, že jste v podobné situaci, potřebujete pomoci, stěhujete se do Británie za prací a potřebujete podobné věci řešit, zjistit, jak co je a jak to funguje. 

Martina je nesmírně milá a nápomocná osoba, kterou jsem potkala na jednom online kurzu, který byl určený pro české publikum, ale probíhal v angličtině. Martina byla jednou z účastnic (věřím, že by mohla být i lektorkou!) a díky závěrečnému networkingu jsme zůstaly v kontaktu. Máme také podobně starou starší dceru a ta její právě prochází docela zajímavou školní zkušeností. Školní docházku zahájila už dávno v Anglii. Ale letos si vyzkoušela i roli prvňáčka v české škole. Využila jsem situace a poprosila Martinu o rozhovor.

Dotkly jsme se nakonec mnoha témat: Nástupu do školy a podoby výuky do 6 let, výběru školu a obecně fungování škol a tříd a s tím ale souvisí širší kontext života ve Velké Británii. Text jsem se snažila upravit jen minimálně oproti živému rozhovoru, aby zůstal slyšet autentický Martiny hlas, prosím tedy o shovívavost, pokud by vám přišel místy neučesaný!

Co se jinam nevešlo:
Mateřská dovolená je ve VB jen 9m. Všechny mateřské školy jsou soukromé a stojí kolem £1000 / měsíc a na podobné částce začíná školné v případné soukromé ZŠ. Do MŠ lze děti zapsat od 6 týdnů věku. A protože péče o děti je tak drahá, hodně žen zůstává doma, protože nevydělají ani tolik, co školka stojí.

Martino, děkuji, že sis udělala čas, můžeš na začátek představit vaši rodinnou situaci?

Bella má klasickou školní docházku tady v Británii a v Česku je zapsaná také, má obě národnosti. A pro mě je důležité, aby holky uměly i česky. Abych řekla pravdu, naučit je česky je mnohem těžší, než jsem si kdy myslela. A jednoduše si přeju, aby si tu češtinu udržovaly, nějak stavěly, aby se hlavně domluvily s rodinou, protože vztahy jsou strašně důležité. Chápu, že třeba nikdy nebudou pořádně skloňovat, ona čeština je opravdu těžká. 

Takže je to tak, že chci, aby si tu českou školu Bella ozkoušela, protože v Česku je to velice jiné a je pro mne hodně důležité, aby si uvědomila, že když je něco někde jinak, neznamená to, že je to špatně, znamená to akorát, že je to kulturně jinak. Naučit se to akceptovat a být flexibilní, to mi přijde jako naprosto nejdůležitější ze všeho. Samozřejmě se taky naučí navázat vztahy s lidmi různých národností a nutí ji to procvičovat jazyk, ale rozhodně to posiluje všechny ty transfer(able) skills – většinu těch podstatných – a snad jí to do budoucna něco dá.

V Británii tedy chodí normálně na denní docházku do školy a v česku je zapsaná do české školy (Třebíč). Klasicky jsem ji zapsala u zápisu loni a letos v 6 letech mohla začít. V Británii se začíná ve škole od 4 let, tak tentokrát (letos) to byla první návštěva, kdy jsme českou školu mohli ozkoušet. Jednou za 2 roky bude mít přezkoušení a to bude z češtiny a z vlastivědy. Další přezkoušení nepotřebuje, protože dochází na zbytek tady v Británii.

V Česku Bella zase navštíví školu, až dorazíme během školního roku. O prázdninách to samozřejmě nepůjde, ale podzimní a jarní prázdniny jsou většinou časově jinak. V Británii máme 2 týdny volna přes Velikonoce, a potom je tam ještě nějaký další týden. Oni tady mají vlastně jenom 4 týdny volna v létě a ten zbytek prázdnin je roztažený během roku – díky tomu budeme mít možnost se dostat do Česka v jiný čas.

Po odsouhlasení zápisu jsem poprosila Bellinčinu paní třídní učitelku v Česku, aby jí nachystala všechny učebnice a všechno, co prvňáčci dostávají na začátku školního roku a v srpnu jsme si to vyzvedli. A teď v lednu už na nás byla nachystaná a říkala, ať si nic nevozíme, že nám všechno nakopíruje. Byla jsem s tou paní učitelkou strašně spokojená –  jak to vzala a jak to všechno pro Bellinku nachystala, aby se cítila dobře. A hnedka nás uvítala v šatně a Bellinku vzala kolem ramen a povídala jí, co a jak funguje. Bellinka z toho byla hrozně vyklepaná, slzičky, no hrůza, hrůza, ale opravdu to vzala dobře a už na konci prvního dne se usmívala.

Jedna z těch věcí, která mi přijde, proč je to v Česku pro Bellinku docela jednoduché nebo… Nebylo to samozřejmě nejjednodušší, ale myslím si, že jedna z věcí, která pomohla je, že v té Británii jsou ve škole napřed. Takže v Česku ona to už všechno zná a už jen sedí a může se věnovat češtině. Ale teda musím říct, že ty české děti v první třídě “valej”, já na to koukám! Oni za toho prvního půl roku udělali toho tolik jak ty děti ve 4 letech za rok v Británii. Ale samozřejmě – mentální kapacita u těch dětí v těch sedmi, šesti letech je někde jinde, než u dítěte, které mělo tři roky a má čtvrté narozeniny v srpnu a v září šlo do školy. Tak je to asi takový jiný pohled.

Ale přijde mi, že je to hezčí v té Anglii, jak je to vlastně pomalejší a mají mnohem víc času si to zažít, zažít si to hrou. A že v tom Česku se to hrozně valí, oni najednou musí do školy a teda jsem úplně překvapená, kolik toho proberou za čtyři hodiny. To je další věc,

že v Česku vlastně mají 4,5h výuky za den a v Británii tam jsou od první třídy 6.5h. Je to hrozně dlouhé vyučování pro děti a hlavně třeba pro děti, které do školky vůbec nechodily, je to naprostý šok, že musí jít do školy. Ale když se bavím o třídě, tak tady prvnímu ročníku říkají Reception, taková vlastně předškola. Tak tam nesedí v lavicích, je tam pár lavic, pokud si chtějí sednout a musí si vyzkoušet nějaké psaní, ale to se dělá ve skupinkách a maj i vnější prostor, kde si můžou hrát, kde si odpočinou. Není to jenom o tom učení, je to takové hezky rozložené během dne. 

Potom v té první třídě v těch pěti letech už sedávají trošku víc. Teď je Bellinka v Year 2 a to je poprvé, co má každý svoji lavici. Tak je to takové trošku jiné.
A taky děcka nechávají lítat venku. Bellinka má každou přestávku venku – a to jí chybělo v té české škole. V Česku se asi nechce, aby se děti v té zimě musely přezout a převléct a jít ven. Ale tady je normální, že ty děcka prostě lítají venku. A myslím si, že čerstvý vzduch jim osvěží hlavu. I já, když ráno vylezu z domu do auta je odvézt do školy, tak mě to hned probere a cítím se líp. A přijde mi, že i to dělá velký rozdíl.

Můžeš přiblížit britské školy a systém?

V Anglii se mi líbí, jak mají ročník rozebraný na trimestry, ne na pololetí, ale na trimestry.

Každý trimestr se soustředí na něco jiného. Třeba tento trimestr probírají The Great Fire Of London a všechno se kolem toho točí. Mají kolem toho tématu knížky, dělají úkoly a mně se líbí, že tím že se i takhle učí číst. Mají jednu knížku z minulého týdne a druhou novou knížku, aby se naučili pořádně číst, protože čtení je pro ně nejpodstatnější. To tlačí. Paní ředitelka téhle školy, nemůžu říkat obecně v Británii, ale naše ředitelka říká, že čtení je strašně důležité, protože jakmile si dítě může přečíst, co chce, tak vlastně může začít objevovat ty věci, o které má zájem. A to i když je neprobírají zrovna ve škole, tak najednou si může vzít knížky a může číst, studovat a díky čtení se rozvíjí jejich inteligence a zájem o učení. Což mě přijde jako jednoznačně skvělý přístup.

A všechny knížky, které čtou, v sobě mají další poučení. Třeba se tam učí o plazech nebo v další knížce se učí o vaření, nebo v další knížce o historii. Teďka má Bellinka knížku o kouzelnících a jak se dělají triky. A ty knížky jsou udělané tak, že jsou krátké, mají asi 15-20 stran, na každé stránce jsou asi jenom 2-3 věty, ale je to napsané takovým způsobem, že ty děti opravdu zajímá, co je v tom napsané. Není to Máma a táta šli do školy pro Emu – nebo něco takového. Není to nudné, je to záživné a mně přijde, že to proto ty děti strašně baví a chytne je to. To je asi něco, z čeho by se mohlo inspirovat české školství a nějak to kombinovat.

Já jsem v UK studovala vysokou školu, a když jsem tam přišla, tak pro mne byl šok, že jsme se měli učit něco na určité téma a neřekli nám nikdy žádnou učebnici. Jen naučte se něco na tohle téma. A já jsem nevěděla, jakou knížku vzít do ruky, co když se to naučím špatně? Já jsem z české školy byla zvyklá na Ano, je to strana 25, tady se to naučíte, odříkáte a je to. A oni tady hrozně učí lidi přemýšlet nad tím, co je to za zdroj a nutí tě číst víc knížek, aby si člověk mohl sám vytvořit názor.

A to je něco, co jsem pochopila až tady, a že to není o tom umět se něco našrotit, ale hlavně potom v reálu, když se člověk potká s různými věcmi, tak se musí rozhodnout: Odkud je ta informace, jak víme, že je ta informace pravdivá, co je to za zdroj, co u toho výzkumu použili, aby získali ty dané informace a nutí tě přemýšlet do hloubky. V Česku je to prostě na talíři a vždycky jsem věřila tomu, co řekl někdo dospělý a co řekne nějaká autorita nebo co je napsané v té knížce. Ale tak to vlastně není a to je zajímavé… asi je to z totalitního režimu, bylo nám řečeno, že takhle to je a my tomu musíme věřit. A jako dítě jsem to takhle brala a opravdu jsem pochopila, až když mi bylo nějakých dvaadvacet, kdy jsem tady začala studovat, že tak to není.

Zaujalo mne, že nemáte školní rozvrh. Jak je to s domácí prací zadávanou ze školy? Úkoly a tak?

Rozvrh vůbec nemáme, ale vždycky na začátku trimestru dostaneme výpis všeho, co se budou učit. My jako rodiče známe obsah, co se budou učit ten daný trimestr z dopisu, který nám posílají. A potom každý ten den je většinou rozdělený. Bella mi říkala, že ráno vždycky čtou, a potom dělají matematiku. Ale samozřejmě mezi tím dělají spoustu jiných věcí a právě, že se to všechno točí kolem toho jednoho trimestrálního tématu. A na konci toho trimestru tam je ráno, kdy rodiče přijdou do školy a děti jim ukážou všechno, co se naučily. Takže například minulý trimestr dělali Velkou Británii a jak se dělí, na jaké části, jak vypadají jejich vlajky a národní květina a tak. Měli k tomu krásnou písničku a my rodiče jsme tam potom s nimi dělali tam nějakou aktivitu. My jsme byli Waleskej tým a pekli jsme s nimi takovou typickou waleskou buchtu a ještě jsme vybarvovali jejich vlajky. Vždycky je to tak na hodinku po ránu a ty děti nám poví, co se naučily a proč to bylo zajímavé.

Co se týče domácích úkolů, měli by každý den číst, takže mají ty knížky a ty knížky dostávají hnedka v těch 4 letech, když nastupují. A potom většinou každý týden jsme mívali spelling, museli se naučit spellovat nějaká slovíčka. A i teď většinou mají nějaká slovíčka, ale tedy musím říct, jsou velice advanced, až si říkám Ty jo, co to je, to ani já neznám :-D, co jim to tady píšou, co jim to tématicky zadávají.

Ale hlavně jim hodně rozšiřují slovní zásobu. Chtějí, aby opravdu děti věděly hodně a z různých odvětví. Ať je to o přírodě anebo o historii, anebo pokud je to na nějaké konkrétní témat. Třeba Bellinka měla téma významné ženy. Nebo jeden trimestr měli na všechno afrického původu, protože tady mají hodně Afričanů, Afroameričanů a vlastně černochů z Karibiku a bylo to o té jejich kultuře. To se mi strašně líbilo. Nebo tam mají taky tématicky na všechna ostatní náboženství – má ve třídě muslimy, má tam hindy, má tam jednoho síka, potom jsou tam nějací křesťané, ateisté a má tam prostě děcka všech různých barev a mixnutí. Jsou tam asi jenom dvě čistě bílé, když to takhle řeknu :-D, čistě bílé anglický děti, zbytek je opravdu už hodně namíchaný. Ale právě proto jsme vybrali tuhle školu. Nám se to líbí, že je tam tolik různých kultur, a že ty děti jsou každé jiné, a že se musí naučit navzájem akceptovat. Že nezáleží na tom, jakou maj lidi barvu vlasů, očí, afro, jsou žlutí, bílí, růžoví, je to úplně jedno, ale musíme se respektovat a musíme se poznávat.

Nastupuje se do školy všude ve 4 letech?

V těch všech školách v okolí tady kde bydlíme (Nottingham), ale asi jednoduše v Anglii, začíná školní docházka, když to dítě dovrší čtvrtý rok do konce srpna. Takže je to podobně jako v Česku. A tak se stane, že u Bellinky ve třídě je 5 dětí, které byly narozené v srpnu – vlastně jim byly 3 roky a najednou jsou jim 4 a jdou do školy. V té Reception je to hrozně velký rozdíl. Vidíš, kdo jsou ti prďolkové, co teď teprve měli narozky, a kdo jsou ty děti, které mají narozeniny v září, říjnu a ten rok tam dělá obrovský rozdíl.

Ale jsou části Británie, ve kterých děti mohou začít školu třeba v lednu nebo v jiném trimestru, ale teď nevím, kde to je, ale vím, že to je v jiných částech možné. Protože jak je parlament pro Anglii, je jiný parlament pro Skotsko – Skotsko má úplně jiné školství, Wales, Severní Irsko, a i ty části to mají se školou jinak.

A i když přijde na prázdniny, školy si je určují samy. Většinou spadají pod nějaký Council, pod jakoby okres. Většinou letní prázdniny dodržují, ale i tam je to plus mínus 3, 4 dny. Takže každá škola si určí, jak si ty prázdniny chtějí rozvrhnout během roku. Ale pak je to těžké, když máš dvě děti a jedno je na prvním stupni a druhé na druhém stupni a mají třeba rozdílné prázdniny. Opět jako rodič řešíš, jak to máš udělat. Samozřejmě jsou tu také placené kempy nebo družiny, ale taková družina tě stojí tolik, kolik normální člověk za ten den vydělá. Takže možnost tam je, ale většina rodin z mého okolí si to nemůže dovolit.A proto opět ta maminka je doma… ale někdy jsou tu i tatínci, co jsou na otcovské, ale pořád to není tak časté a je to spíš rarita. Jako černoši u nás v Třebíči :-D. Dneska jsem se bavili o tom, jak vlastně české děti vnímají, když je někdo jiný, hlavně Bellinka se v Česku ptala A proč jsou, mami, všichni v té třídě bílí? :-D. Vlastně zajímavý postřeh. No prostě proto, že v Česku těch cizinců není tolik jako tady.

Jak probíhá hodnocení?

Co se týče hodnocení, tak jsme vždycky měli verbální hodnocení a potom na papíře dostanou zprávu, jak co udělali. Ale opravdu hodně se mi líbí vysvědčení, vůbec není o známkách. Je to vyloženě takový report, co to dítě umí, v čem je dobré, kde by mělo posílit a jak ho budou podporovat oni nebo my jako rodina. Je to také hodně o tom, jak ta rodina spolupracuje se školou – prostě jak společně to dítě podpoříme, aby rozvíjelo právě ty skills, které má velice silné. Oni chápou, že každé dítě nemůže být dobré ve všech předmětech a pokud je někdo naprosto úžasný v gymnastice, tak ho budou podporovat v té gymnastice, pokud mu jde matika, tak zase si najdou učitele, který to dítě podpoří nebo mu dá nějakou extra práci, aby to to dítě bavilo a naučilo se víc s té oblasti, kde je dobré. 

A na začátku v Reception je myslím ani neznámkují, ale v Year One, když tam začaly ty spellingy, tak tam něco bylo, ale ne známky. Bylo tam třeba 10 spellingů a my jsme věděli, že udělala 8/10 – vždycky píšou procento nebo kolik částí. Anebo jak to bylo celkově vypracované, jestli to bylo do detailu nebo pokud je to písemná práce, jestli to uměla dobře spellovat nebo uměla dobře psát. A líbí se mi, že si vždycky najdou něco, co to dítě umí.

Jak jste vybírali školu?

O tom, jak se tady v Británii vybírá škola, by mohl být sám o sobě jeden článek, je to docela náročné :-D. 

Ale co se mně hlavně líbilo v těch dvou školách, kde jsme si zažádali o přijetí Bellinky, tak v té jedné ředitelka říkala, že jejím cílem je “Every child will have a passion by the time he/she leaves”.A ti ředitelé se opravdu soustředí na děti. Co se mně líbí, že každá ředitelka zná všechny děti jménem. Naše ředitelka po ránu prochází kolem školy a říká Dobré ráno Bellinko, dobré ráno Jamie, a tak. A úplně všechny děti pozdraví. A ty děti pozdraví před tím, než pozdraví jejich rodiče. Děti jsou tam strašně důležité, opravdu se jim věnují od prvního momentu, co ho vidí a vlastně i v těch dobrých (mateřských) školkách, když jsme tam přišli, tak říkali A dobré ráno Bellinko, jak ses vyspala, jaký máš den? A vždycky se bavili prvně s ní, pozdravili, pobavili se s ní a až potom s námi rodiči, což si myslím, že je pro ty děti super, protože se cítí důležité.

Jak vypadá třída?

Ve třídě je maximálně 30 dětí, když začala Bellinka bylo jich 26, teď už je 30 dětí, mají plnou třídu. Mají třídního učitele, ale učitelé se mění každý rok. Každý učitel zůstává v jednom ročníku – je expert na ten ročník, který provází, takže teď už má třetího třídního učitele. V Reception měli ještě dva teaching assistant. Teď mají jenom jednu teaching assistant a to stejné bylo v Year 1. Ale učitelé se tam taky mění – třeba tady se stává, že učitelky pracují jenom part time job, že nedělají na plný úvazek, dělají třeba jenom tři dny v týdnu. Takže tam mají pravděpodobně předměty nebo dny s určitými učiteli. Jeden den jedou s jinou učitelkou a abych řekla pravdu, já si myslím, že je to pro ně dobré, vystřídat učitele. A teď poprvé mají chlapa :-D. A tedy, on byl na ně přísný, první učitel, který nebyl jako maminka, hodná babička. Mají docela přísného chlapa, ale je docela vtipný, ale i tak si na to některé děti první dva tři měsíce těžko zvykaly.

Na druhou stranu, v životě budou jednat z různými lidmi – a chlapi, to je prostě 50% populace, musíme si na to zvyknout, jinak to nepůjde :-D. 

Takhle mají hezké vztahy s těmi učiteli v celé škole. Třeba o přestávkách Bellinka jde a Jé, já jsem se bavila s paní učitelkou z Y1 nebo s paní učitelkou z Reception… to je příjemné.

Jak je vaše škola velká, jak funguje?

Naše škola je státní škola. Co se týče velikosti, je to malá škola, v každém ročníku je jenom jedna třída.

Ze všechy 4 škol, na které jsme se dívali, tak 2 byly tyto malé, kde v každém ročníku je pouze jedna třída, maximálně třiceti dětí. V té druhé škole, co se nám velice líbila, tam byly 2 třídy v jednom ročníku. A potom tu byla jedna škola, která je k nám nejblíž a tam měli 4 třídy po 30 dětech v jednom ročníku. V těchto školách jsou děti jsou jenom do konce prvního stupně, není tam druhý stupeň jako v Česku.

A dále pokud jsou tam děti, který mají nějaké learning difficulties, tak k sobě mají přidanou paní učitelku. U Bellinky ve třídě je jeden chlapeček a ten, chudák, si sám nezajde ani na záchod, stále nosí plínky v 7 letech, má nějaké mentální postižení, ale normálně s nimi chodí do třídy. Myslím, že to měl to těžké ten první rok, ale teď už se zapojuje a už se usmívá a je spokojený a má za sebou 1 paní učitelku, která se o něj stará, pomáhá mu. Pomáhá, aby se zapojil ve třídě, ale aby tu třídu taky nerozptyloval. Přijde mi hezké, že zapojují i děti, které by za mého času, nevím jak je to teď, ale dřív by v Česku byly ve zvláštní škole.

Co se týká průměru, tady v okolí jsou menší školy. Ale potom ty secondary schools, druhý stupeň, to jsou masivní školy, tam jsou vždycky už 4 třídy. 

Ale tady se nežije v paneláku, všichni žijí v domech a ta města byla stavěná tak 100 let zpátky, takže i školy jsou postavené vždycky tak někde na tu velikost toho okolí. Když to vezmu, jak daleko to máme my, já to zvládnu pěšky za 20 minut, holky to mají mezi 30-45 minutami chůze do školy, což je strašně daleko, přitom jsou v takové malé třídě. Plošně tady ty domy se zahradami zabírají mnohem víc místa, i přesto, že jsou to vlastně malé domečky. Mamka vždycky říká, že v Británii jsou ty domečky vždycky takové malé – ve srovnání s Českem jsou mnohem menší i ty zahrady. Ale místo toho, aby byly rodiny naskládané v panelácích, tak stejný počet rodin žije v okruhu půl hodiny chůze od školy, je to rozdíl.

Jak je to možné, že se rodiče dostanou do školy na zmíněnou ukázku toho, co se děti naučily?

No, dobrá otázka. Není to tak, že by měli den dovolené, takže buď půjdou a potom si to napracují nebo teď pomáhá ten flexi time – po covidu je to jednodušší, ale opravdu je to i tím, že ty maminky tady jsou hodně doma. I když děti ti jdou do školy, tak já mám také tenhle problém – nemáme tu žádnou rodinu, děti mají vlastně čtvrt roku volna. Je to nějakých 5t v létě, na podzim v říjnu mají 2t volna, přes Vánoce mají 2-3t volna, v lednu nebo v únoru je tam jeden týden a potom mají 2t kolem Velikonoc, ty jsou uprostřed a každý týden z jedné strany mají volno. A ještě do toho učitelé mají takový tréninkový den (inset day) a to se normálně třeba 6 dnů v roce zavře škola, aby ti učitelé mohli jet na nějaký semináře nebo na nějaké týmové aktivity a takové věci. Takže na vršku těch prázdnin ty jako rodič musíš najít péči i na tyhlety dny.

Na konci terms tedy opravdu tak dvě třetiny těch rodičů přijdou a někdy třeba i maminka s tatínkem, těch rodičů je tam opravdu hodně.

A rodiče také hodně pomáhají škole, například se dělají různé charitativní akce, aby se vybraly peníze na extra školní aktivity. Nebo třeba teď chodí na plavání a ptají se rodičů a třeba 3 rodiče jdou s nimi. Nebo když se jede na výlet, tak se zeptají Můžou se 4 rodiče k nám přidat, potřebujeme větší dozor. A ty rodiče vždycky seženou, vůbec to není problém. Ale je to opravdu tím, že ty maminky můžou, jsou hodně flexibilní, ty maminky hodně dělají part time, třeba 3 dny v týdnu, dohromady třeba 15 pracovních hodin za týden, protože jinak to nejde, jinak to lze jen horko těžko utáhnout a nějak zorganizovat.

Moc děkujeme za osobní zkušenost a troufám si říct, že budou jak inspirací, tak pomocí pro rodiče i učitele! PnZ